Berlin 2011

Byl jsem zvědavej, jak vypadá Berlín roku 2011. Srostla východní část se západní? Otázka visela ve vzduchu.

Vyjeli jsme ve středu v deset ráno z Chebu a po dvaceti km jsme najeli na "naší" A93 směr Hof, kde jsme po chvilce jízdy po A72 "přepřahli" na šestiproudou A9 München - Berlin. Až na úsek v Durynsku fáruvej. U Lipska jsme odbočili do obchodního centra nova-eventis (asi jako metropole zličín a palladium dohromady), kde jsme strávili hezkou hodinku pojídáním laskomin a popíjením výborného espresa a procházením obchodů. V jednom obchodě s parfémy jsem zahlédl několik regálů Chanel. Beru do ruky tester s No. 5. S vůní šanelu číslo pět jsme vydrželi až do Berlína. Přejíždíme na okružní A10 (obdoba pražské R1 - na rozdíl od ní je ale berlínská kompletní), hned na A115 a A100, po které již plujeme západním Berlínem. Po Seestrasse kloužeme blíže centru. Odbočíme doprava na Müllerstrasse, která přechází brzy na Chausseestrasse. U Yoga centra zabočíme doleva a jsme v Oranienburgerstrasse, kde po pár set metrech ladně přistáváme před naším hotelem Meininger Hotel Berlin Mitte Humboldhaus. V recepci jsou pohodoví mladí lidé hovořící anglicky. Vmžiku potvrzujeme naše přes internet zabukované ubytování a upřesňujeme další služby. Jsou čtyři hodiny odpoledne. Vyrážíme ulicí směr centrum a do oka nám padne dvěma policisty hlídaná budova, ze které se nakonec vyklube Nová synagoga. Necháme se zlákat a vcházíme dovnitř. Ale co to? Bundy dolů, deštníky, kabelky odevzdat, foťáky, mobily taky. Procházíme branou jako na letišti. Opatření chápeme. Chvíle čekání a jsme vevnitř. Kdo budete v Berlíně, doporučuji neminout tuto budovu. Po prohlídce muzejních exponátů, které zbyly z části vybombardované v roce 1943, jsme vystoupali do kupole, ze které se otevřel zajímavý výhled na město. Jsme v Berlíně!

Po prohlídce synagogy míříme na blízký Museumsinsel, ležící na řece Sprévě, kde se na nás směje na hrotu ostrova  Bode-Museum s aktuální výstavou Renaissance Faces. Slunce ztrácí postupně sílu a historické budovy začínají ozařovat červánky. Míjíme Pergamonmuseum, které s úspěchem navštívíme zítra a přecházíme na Lustgarten, na které se vyjímá Altes Museum a Berliner Dom, odbíjí šestou. No, a to už jsme na berlínské "šánselyzé" Unter den Linden, jejíž projití s manželkou považuji za téměř kultovní. Obzvláště průchod skrz Branderburger Tor a přechod přes místo, kde stávala Zeď. Skvostný pocit. Obešli jsme Reichstag/Bundestag, pokochali se novostavbou Kancléřství a šli ulicí "Pod lipami" zpátky. V břiše prázdno. Kousek od hotelu indická restaurace - volba je jasná! Menu 7-8 EUR, pití-koktejly 3,50-5,- EUR. Dobrá atmosféra, úslužní Indové, smějící se Němci. Vysmátý Berlín.

Druhý den po probuzení vykouknu z okna hotelového pokoje a otevírá se skvostný pohled na budovu Postführamt, otočím hlavu kousek vpravo, tam září ve slunci zlatá kopule Nové synagogy. Ano, jsme v Oranienburgerstrasse, centru židovského světa v Berlíně. Tak snídaně a rychle do Bode-Musea...Jak jsme naivní! Fronta snad půl kilometru v trojstupu! Jdeme dál. Manželka stejně preferovala Pergamonmuseum, kde je fronta na lístky o poznání kratší, tak dvacet, třicet lidí. Za pár minut držíme lupeny v ruce a jdeme na věc. Zakoupili jsme si účast i do 15-20 m vysokého válce, kde je uvnitř po obvodu stěny vyvedené panorama antického města Pergamon, a kde se postupně zhasínají a rozsvěcují světla a zároveň se mění zvuky podle toho, zda je ráno (zpěv ptáků) či poledne (živý hovor) nebo večer (klidnější zvuky). Působivé. Však to člověka za čas přestane bavit. Jdeme do starého muzea. Ááá. Nádhera.

Diův oltář. Horní agora. Královský palác. Pergamská knihovna. Trajánův chrám. Procházíme těmito perlami v měřítku 1:1 a dostáváme se do ulic Babylonu. Před námi kopie Chamurappiho zákoníku také v poměru 1:1. Paláce. Po dvou hodinách toho máme dost. Jdeme na S-Bahn. Směr nový Hauptbahnhof, dříve "země nikoho", poblíž stávala Zeď. Obchoďák na kolejích. Čtyři patra nástupišť a kolejišť nad sebou. Skvostné! Skočíme do U-Bahnu U55 a s přestupem na S-Bahn na stanici Branderburger Tor jedeme na Potsdamerplatz - kdysi tepna, pak rozděleno Zdí, dnes mrakodrapy např. sídlo DBbahn, evropská centrála Sony, kina, divadla, galerie, kavárny. My po krátkém posezení v Balzac Coffee (excelentní espreso!, krásný interiér) zašli do Museum Dalí. Kromě kreseb, akvarelů a grafiky jsme zhlédli film Andaluský pes. Famózní! Film byl natočen v roce 1929 a pán vykousl paní chlupy z podpaží apod. Úchvatné! Z ruky vylézají mravenci. Excelentní! Kupujeme dárek pro tchána (Měkké hodinky) a rychle do podzemky. Směr Alexanderplatz. Ale co to? Jedeme na opačnou stranu! Rychle vystoupit a do správného vlaku. Sedm stanic a jsme na proslulém námětí, kde jsem byl s rodiči v roce 1979 jako jedenáctiletý chlapec. Přestože trpím závratěmi, v takto útlém věku jsem navštívil třista metrů vysokou televizní věž s velkým zážitkem. Nyní po dvaatřiceti letech chci totéž umožnit manželce. Stoupneme si do fronty v hale a v zápětí se ozve z tlampače: "...upozorňjeme, že po zakoupení vstupenky je čekací doba na výtah 1,5 hod.!!!" Mein Gott!!! Utrmácení po celodenní štrapáci se otáčíme na podpadcích a jdeme dokoupit dárky pro zbylé členy rodiny. Trochu váháme nad "Ampelmannem", roztomilým panáčkem ze semaforů, kterého si tak vybojovali východoberlínští zpátky na stožáry u přechodů pro chodce (dnes i v západní části města). Nezapomínáme ani na plyšového medvěda. Jedeme S-Bahnem na hotel. Kontrola fronty u Bode-Musea. Trochu opadla, ale nechce se nám čekat ani minutu.

Sednem na bus č. 200 na Unter den Linden a jedeme do stanice Zoo. Ano, tam kde se odehrával ten slavný příběh. Autobusy jsou dvoupatrové jako v Londýně. Usadíme se pohodlně nahoře. Jako Paul McCartney v té písničce "A Day in the Life". Tlak v břiše. Chce se mi kakat. Říkám to manželce. Aniž jsme opustili Unter den Linden, vystupujeme na příští zastávce. Já už to nevydržím! To se mi snad jenom zdá, říká manželka. Tlak v břiše je ale reálný a mě je strašně blbě. Záchod je spásné slovo! Ale, kde ho hledat v 3,5 milionovém městě na hlavní třídě? Zahneme na Friedrichstrasse a hle! Obchodní dům na nároží. Jdu, skoro běžím, tři kroky před manželkou, po vstupu do obchodu mě zajímají jen dvě písmenka: WC. Cedule mi dává na výběr: druhé patro, třetí patro. Schody! Nikdy jsem je tak nemiloval! Druhé patro. Proběhnu mezi regály. Beru za kliku dveří se spásným nápisem. Zamčeno. Poslední naděje: třetí patro! Mám již plán "B". Naštěstí nepoužit. Ááá! To je úleva! ...Ale co to? Zhaslo světlo. Je to pomsta! Navždy budu uvězněn na berlínské míse potmě v obchodním domě daleko od domova! Nemůžu našmátrat kliku. Ááá, tady je! Odemykám a otevírám dveře. Buňka v sousední místnosti zafungovala. Světlo svítí! O patro níže nacházím trpělivě čekající manželku a zjišťuji, že jsme v asi pětipatrovém obchodním domě plném knih! Palác knih Neoluxor na Václaváku hadr! I strávíme zde notnou chvilku. Je to zážitek. Vidíme zde na křesílku spícího pána s rozevřenou knihou na klíně. Kousek dál sedí v podobném křesílku pán zasněně hledící do dáli. A hádejte, co má v ruce...a tak dále a tak dále. Svět knih! Již v lepší náladě opouštíme tento dům a vracíme se na Unter den Linden, kde nastupujeme na bus č. 100. Taky jede do stanice Zoo. Pěšky bychom tam byli dříve. To jsme ale dopředu nevěděli. Pán sedící před námi má telefonát. Manželka sedící na druhé straně autobusu (opět jsme zvolili vrchní patro) se ho ptá, kdo to volal. Muž odpovídá, že KGB. Za všeobecného veselí objíždíme Reichstag a pomaličku přes mnoho červených na křižovatkách se dostrkáme do západního Berlína. Vystupujeme a hledáme Gedächtniskirche, pobouraný kostel ponechaný jako memento zhovadilosti válčení. Nenašli. Byl zrovna skryt po lešením. Odehrává se dvouletá údržba!

Pár fotek na večerní Kurfürsterdamm a honem zpátky S-Bahnem domů. Na naší staré známé Oranienburgerstrasse jdeme opět do indické restaurace, kde si dáváme jehněčí s rýží a plackami. Objednáváme si koktejly, které se postupně změní v koktejlovou vánici. Názvy jako Bollywood star a Pandjabi koktejl jsou dobré. Na závěr Zombie - asi nejlepší. V povznesené náladě trefíme do hotelu. Moc práce nám to nedalo, je bratru dvěstě metrů vzdálen a ve stejné ulici směr Wedding.

Ráno arrivederci a Seestrasse a ven. Kolem Potsdam, natankovat a směr Lipsko. Dálnice stojí, ošklivá havárie před Lipskem. Tři sanitky, vrtulník. Zranění. Přejeme jim štěstí a brzké uzdravení. Stavíme se v již známém centru nova-eventis. Procházíme obchody. Zastavujeme v restauraci indo-china. Jídlo dobré, jen o něco lepší než u nás od Vietnamců. Nakupujeme pár drobností výrazně levnějších než u nás...suché pro naše kocoury, nějakou kosmetiku, drogerii apod. Sasko-Anhaltsko, Thüringen, Bayern. Konečně doma! Příjezd domů přes přechod Pomezí je docela dobrej. Ale stýská se nám po Berlíně. Brzy se tam vrátíme.